Knihtisk

Trpaslík: Knihtisk byl vynalezen už v 2. př.n.l. v Číně. Nejstarší zachovaný čínský dřevoryt je z roku 932. Sazba z pohyblivých znaků se v Číně objevila v jedenáctém století, v Koreji v roce 1232. (Knihtisk je mechanické rozmnožování psaného textu pomocí pohyblivých písmen odlévaných z matric ve speciálním strojku a otiskovaných tiskařskou černí na lisu.) I v Evropě předcházel knihtisku z pohyblivých písmen tisk z desek neboli deskotisk (xylografika). Ve dvacátých a třicátých letech patnáctého století vznikaly takzvané blokové knihy, jejichž jednotlivé listy byly tištěny z desek. Zachovalo se jich asi sto. Je známo, že první pokusy s "pohyblivými" písmeny se v Evropě dělaly už od roku 1438. V té době se Johannes Gutenberg, vynálezce knihtisku, přesunul do Mohuče, kde získal nejdříve menší půjčku (150 guldenů) od Arnodla Gelthuse a vybudoval první tiskařskou dílnu. V ní někdy koncem roku 1445 vytiskl svůj první historický tisk. Je to zlomek o posledním soudu zvaný též Zlomek knih Sibylliných, který měl asi sedmadvacet stran. O něco později získává Gutenberg od svého vzdáleného příbuzného, mohučského obchodníka Johannese Fusta, velkou půjčku (800 guldenů) na tiskařské zařízení větší dílny. Dílna byla umístěna na statku Humbrecht, který byl Fustovým majetkem. Fust se pak dalšími 800 guldeny stal podílníkem Gutenbergova tiskařského podniku. Částka 1600 guldenů v přepočtu na dnešní hodnotu peněz představuje přes jeden milion marek.


Jája: 5. Knihtisk neboli tisk z výšky byl vynalezen v Číně v 2. století př. n. l. Číňané vyřezávali své znaky (spíše slova než písmena) do dřevěné desky, z níž je tlakem rukou otiskovali na papír. Vynálezcem jednotlivých pohyblivých liter tu prý byl kovář Pi-šeng, používající písmena vyrobená z vypalované hlíny. Nejstarší zachovaný čínský dřevoryt je z roku 932. Sazba z pohyblivých znaků se v Číně objevila v 11. století, v Koreji v roce 1232.
Počátky evropského knihtisku můžeme vysledovat u starých Římanů, kteří používali různá razítka se značkami nebo s krátkým textem, ale už proslulý řečník Cicero se zmiňuje o možnosti tisku libovolného textu sesazováním jednotlivých pohyblivých liter. Razítkový způsob tisku přejala Evropa ve 14. století při výrobě hracích karet a obrázků svatých s krátkým textem. Ve 20. a 30. letech 15. století vznikaly tzv. blokové knihy, jejichž jednotlivé listy byly tištěny z desek. Zachovalo se jich asi sto. Tomuto způsobu tisku říkáme deskotisk.
Knihtisk, tak jak ho známe dnes, znovuobjevil Němec Johannes Gutenberg, vlastním jménem Gensfleisch (asi 1400–3. 2. 1468). Vymyslel ruční strojek, v němž jednotlivá písmena odléval. Těmto znakům říkáme litery nebo typy. A to byl začátek vzniku různých fontů, jež se upravují a navrhují jejich různé podoby dodnes. Gutenberg vytvořil i recepturu slitiny, z níž se písmena odlévala (olovo, cín a antimon). Pro tisk upravil vinařský lis a vytvořil z něho prvního předchůdce tiskařského lisu. To umožnilo tisk po obou stranách papíru.
Technologie, kterou pro knihtisk Gutenberg vytvořil, se používala skoro beze změn do 19. století. U nás dokonce až do 20. století. Sama jsem ještě zažila tento způsob tisku, i když jen v učňovském středisku. Musím říct, že se mi po knihtisku občas zasteskne. Počítačové programy a ofsetový tisk jsou sice skvělé, ale chybí mi tíha sázítka a loďky plných liter, ohmatané motouzy, šídlo, kasy a vůně barvy a benzínu, kterým jsme sazbu potom čistili. A nezapomenu na „technologický šok“, který jsme zažili, když jsme po třech letech od kas zasedli rovnou k počítačům.
Ale abych se vrátila ještě ke Gutenbergovi. Žádné dílo z jeho dílen nenese jmenovité označení. Zcela jistě však z jeho dílny vyšel jeho nejslavnější tisk – bible, a to nejprve dvoudílná. Byla vytištěna v letech 1452–1455. Přípravy na její vytištění trvaly zhruba tři roky. Na konci 50. let připravil Gutenberg tisk třídílné bible, k němuž dodal soubor písmen. O pár let později se podílel na přípravě tisku dalšího skvostu – latinsko-německého výkladového slovníku Catholicon.